FLORBAL: Dobývání Slovinska

I letos jsme se s ženami vydali na letní přípravu na zahraniční turnaj – tentokráte do Slovinska, kde jsme okupovali jeho hlavní město, Lublaň. Cesta uplynula oproti loňsku jako voda. Ubytování, seznámení s okolím, spánek. Po tom všem nás čekal první zápas, ve kterém jsme nastoupili proti SSK Future Elite Praha.

Do zápasu jsme vstoupili aktivně, i když trochu rozpačitě (jak máme ve zvyku). Nezalekli jsme se však extraligového týmu a stačili jsme tempu celého mače. V první polovině jsme se dostali do vedení, když jsme skórovali při přečíslení dvě na jednu. Vedení jsme, bohužel, do konce první poloviny neudrželi, když jsme inkasovali z levého křídla. Po krátkém poločase jsme obdrželi druhou branku, ale nevzdávali jsme se. Neustále jsme se tlačili před soupeřovu bránu, ale ne a ne se prosadit. Nevzdávali jsme se a odměna přišla v poslední minutě druhé části hry, kdy jsme vyrovnali po příhře do brankoviště. 2:2 – to byl pro nás vynikající výsledek, po velice vydařeném zápase.

K druhému zápasu jsme nastoupili v odpoledních hodinách v nafukovací hale. Našimi soupeřkami byly slovinské hráčky ŠDMH Zverine. I tento zápas byl velice vyrovnaný. Tentokrát jsme inkasovali první gól my. Nepolevili jsme v nasazení a po chvíli jsme vyrovnali po přihrávce přes šířku hřiště. Náš tlak na soupeřovu bránu sílil a my dosáhli standartní situace, kterou nekompromisně proměnila Káťa Vondráková střelou do vinglu. Do konce zápasu jsme přidali ještě třetí gól, který do slovinské sítě umístila Hlava po přenechání balonku. Soupeřky do konce zápasu už stihli jen snížit na 2:3 a tím trochu zápas zdramatizovat, ale víc už nedokázali. První výhra na turnaji byla doma!

V dalším utkání na nás čekaly hráčky estonského Tamsalu. V tomto zápase bylo na obou stranách dost šancí, avšak většina z nich nebyla využita ani jedním týmem. Věděli jsme, že Estonky umí dobře vystřelit z dálky, a tak hlavní naší obrannou činností bylo především blokování jejich projektilů. To se nám ve většině případů povedlo. A když ne, tak v bráně byla Máca, která míček zastavila. Zápas rozhodla jedna jediná střela, která, bohužel, skončila v naší síti. Snaha o vyrovnání byla veliká, ale nepodařilo se. Náš tým si do tabulky zapsal první prohru.

V posledním zápase skupiny jsme se potkaly s domácími hráčkami z FBK Olimpija Ljubljana. Do zápasu jsme nastoupili i s Blážou, která doposud zastávala „pouze“ roli kouče na lavičce. Byla to právě ona, která vstřelila první gól zápasu, když se opět dobře postavila do brankoviště. Celý zápas probíhal vcelku klidně. Po většinu času jsme měli míček na hokejkách my. Přihrávky nacházeli svůj cíl a chvílemi to byla i pěkná hra. Druhý gól do lublaňské kasy dala Kira, která si tím připsala svůj první gól na turnaji. Do konce zápasu jsme ještě přidali jeden gól, a to Káťa V. Příležitostí na vstřelení branky bylo požehnaně, ale víc se nám jich proměnit v gól nepodařilo. Tím jsme ukončili naše působení v základní skupině, ve které jsme obsadili třetí místo. V boji o finále nás tedy čekal estonský tým Tamsalu, se kterým jsme se již setkali.

Do zápasu jsme vstupovali s jasným cílem – vyhrát a postoupit. Vstup do zápasu se nám bohužel moc nevydařil. Ani ne minutu po začátku jsme inkasovali. I když jsme měli před sebou ještě skoro celý zápas, už na nás bylo znát, že si nevěříme. Snaha byla, ale bohužel jsme se nedokázali prosadit. V druhé polovině jsme lovili míček z branky ještě jednou a to nás dorazilo. I když jsme dostávali Estonky chvílemi pod tlak, kontaktní gól z toho nevzešel. Konečné skóre 0:2 nás odkázalo na boj o třetí místo, ve kterém na nás čekal pražský tým, který prohrál v semifinále na nájezdy se Zverine.

Poslední hrací den, den D, den boje o bronz. Již z prvního zápasu jsme věděli, že na tento tým máme. Chtěli jsme to dokázat v posledním zápase turnaje a poslat ho domů bez medaile. Opět nám ale nevyšel vstup do zápasu, kdy jsme po krátké chvíli obdrželi gól. Nevzdávali jsme se. Naše nabuzení na tento tým bylo veliké. Chtěli jsme vyhrát a chtěli jsme do tohoto boje dát vše. Tak se taky stalo. Nikdo se nešetřil a hlavně nikdo nešetřil protihráčky. Snaha o vyrovnávací gól byla přerušena druhým gólem za zády naší gólmanky. Náš tlak i přesto sílil a chtíč vstřelit kontaktní branku byl ohromný. Dokázali jsme to. Kontaktní gól jsme ale vstřelili příliš pozdě. Jedinou střelkyní v medailovém boji z naší strany se stala Stráňa. Víc už jsme nestihli a tak bronz připadl do rukou pražankám.

Celkově turnaj hodnotím velice pozitivním dojmem. Dokázali jsme, že když se soustředíme a víme, co chceme, umíme hrát pěkný florbal. A co je nejdůležitější, dokázali jsme si, že když budeme držet při sobě a doplňovat, tak máme na každého, i když je to sebevětší favorit (nikdo není stoprocentní).

Doufám, že jsme tímto turnajem položili dobrý základní kámen pro nadcházející sezonu, ve které se určitě popereme s každým mužstvem a do každého zápasu půjdeme naplno, stejně jako na tomto turnaji a doufám, že letos, už nám ta bedna neunikne.

autor: Kateřina Hátlová